Během pandemie trávené převážně v bytě se vnímání prostoru, času, věcí výrazně proměnilo. Věci jakoby ožily a zrovnoprávnily svůj nárok na bytí s obyvateli bytu. Objektově orientovaná ontologie Vladimíra Havlíka vychází ze slavné věty Gertrudy Steinové "Rose is Rose is Rose". Monotónní rytmus by měl navodit rituální zaříkávání… Izolace, osobní rituál, lingvistická performance.

Vladimír Havlík se narodil v roce 1959 v Novém Městě na Moravě. Jeho zájem je zaměřen na kresbu, malbu, vizuální poezii, videoart, ale zejména na performanci. Jeho tvorba je charakterizována pohybem na tenké hranici mezi uměním a životem, doprovázeným trvalou reflexí vlastního tvůrčího procesu. Události, představení a zásahy land artu, které byly provedeny od konce 70. let, se vyznačují výraznou poezií, romantikou, nevinností, jemným humorem, čitelnou přívětivostí a veselým exhibicionismem. Je pro ně typická dualita přírody – městského prostředí, rovnováhy mezi vážně míněným a improvizovaným prvkem. Mediální „výkon“ a jeho dokumentace jsou v jeho současné práci rovněž kriticky reflektovány a zkoumány.